Vlahoš se díval na svůj odraz v zrcadle. Vždycky automaticky
zvedal sázky. Nikdy neslibujte, že dokážete možné. Možné může dokázat
každý. Měli byste slibovat, že vykonáte nemožné, protože nemožné _je_
někdy možné, když dokážete najít ten správný způsob. Pokud se to podaří,
tak posunete hranice možného. No a když neuspějete... pak to bylo nemožné.
-- T. Pratchett: Zaslaná pošta

"In anum nigre!" ulevil si Vlahoš jako vzdělanec.
-- T. Pratchett: Zaslaná pošta

Nac mac Fíglové jsou nejnebezpečnější ze všech malých národů,
zvláště jsou-li opilí. Milují pitky, pranice a kradou jako straky.
Přesněji řečeno ukradnou všechno, co není přibito, a když je to přibito,
ukradnou i hřebíky, které k tomu byly použity.
(Z knihy "Víly a jak se jim vyhnout".)
-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou

Průměrný Fígl mužského pohlaví je asi patnáct centimetrů vysoký,
má výrazně ryšavé vlasy, kůži téměř modrou díky hustému modrému tetování
a barvě zvané boryt, a jestli vidíte tyhle podrobnosti, jste pravděpodobně
tak blízko, že vás vzápětí praští.
(Z knihy "Víly a jak se jim vyhnout".)
-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou

- Zvláštní mazání na ovce: Ke své lítosti musím říct, že se jedná
pravděpodobně o whisky pálenou načerno podomácku. Nikdo neví, co by
udělala s ovcemi, ale říká se že kapka mazání udělá dobře pastýřům za
chladných zimních nocí a Fíglům jakékoliv množství kdykoliv.
(Slovník Fíglů upravený pro jemnější povahy.)
-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou

Lidé na "Důlinách" si mysleli, že čarodějky tančí za měsíčního
úplňku bez spodních kalhot.
Tonička podnikla v tomto směru svá pátrání a poněkud se jí
ulevilo, že pro to, aby mohla být čarodějkou, nic takového dělat nemusí.
Mohli jste, pokud jste měli chuť, ale jen tehdy, když jste si předtím
zjistili, kde jsou všechny kopřivy, bodláky a ježci.
-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou

Slečna Klíšťová na Toniččiny rodiče udělala opravdu dojem
a trochu je i vystrašila. Navíc byli vychováni ve víře, že lidé, kteří
jsou chytřejší než oni a používají dlouhá slova, jsou důležití, takže
souhlasili.
-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou

Ozvalo se několik "na shledanou" a "sbohem". Tonička trošku
plakala, matka plakala hodně a mladší bratr Čestmír plakal taky, pro
případ, že by mu někdo dal bonbon na uklidnění.
-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou

Nazvat Nac mac Fígly nahlas vílami jste mohli jen tehdy, když
jste stáli o pořádnou rvačku. Na druhé straně Nac mac Fíglové vždycky
vyhledávali nějakou pranici, tak trochu z bujnosti a ve sportovním duchu,
a když se neměli s kým poprat, prali se mezi sebou navzájem, a když byl
některý z nich nějakou dobu sám, občas se sám praštil do nosu, aby nevyšel
ze cviku.
-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou

Každé přání bylo třeba si dobře rozmyslet. Bylo nepravděpodobné,
že by kdy v životě řekla například "Přeju si vdát se za krásného prince",
ale vědomí, že by pak mohla otevřít dveře a za nimi narazit na omráčeného
prince, svázaného kněze a Nac mac Fígla, který se bude s pocitem dobře
vykonané práce šťastně usmívat s tím, že je připraven okamžite posloužit
jako svědek, ji nutilo dávat si pozor na to, co říká.
-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou

Figlové dokázali být v mnoha směrech užiteční a Tonička jim za to
nechávala věci, které už rodina nepotřebovala, ale pro malé lidičky mohly
být pořád ještě cenné, jako malé lžičky od hořčice, špendlíky, sponky,
miska na polévku, z níž si mohli udělat vanu, a pro případ, že by
nepochopili, co tím myslí, i kus mýdla. Mýdlo Fíglové nikdy nekradli.
-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou

Rob nebyl ženatý nijak dlouho, ale během manželství si muži
vypěstují celou řadu zvláštních smyslů, které jim přejdou do krve.
Jeden z nich jim vždycky řekne, že jsou až po krk v ošklivém maléru.
Bohužel jim to řekne až ve chvíli, kdy tam už opravdu jsou.
-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou

Tonička si znovu lehla a zhasla. Byla zvyklá spát, zatímco
nedaleko na Důlinách bylo slyšet bečení ovcí a tu a tam tiché cink cink
zvonků.
Tady nic nebečelo a nezvonilo a pokaždé, kdy se to nestalo,
vzbudila se a rychle uvažovala proč to? Něco se děje?
-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou

Tonička našla kuchyň. Bylo tam chladno a ticho, rušené jen tikotem
hodin na stěně. Hodinám upadly obě ručičky a ležely teď v dolní části
skleněného krytu ciferníku, takže hodiny sice pořád ještě měřily čas, ale
neměly v úmyslu o tom nikoho informovat.
-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou

Rob pokynul rukou, aby se vybraná trojice přesunula k jedné stěně
podzemní prostory, zatímco zbytek Fíglů se s radostným halasením a bujarým
halekáním přesunul do středu. Každý Fígl miluje boj, v němž stojí sám
proti nesmírné přesile, protože pak si nemusí dávat pozor, kam padají
jeho rány.
-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou

Mrňavý Bohouš jim vysvětlil, jak vyrobit člověka, který by chodil.
Podívali se jeden na druhého. Byl to šílený, zoufalý plán, který byl
nebezpečný a riskantní, a má-li fungovat, bude vyžadovat nesmírnou dávku
síly a odvahy.
Když jste to podali takhle... souhlasili okamžitě.
-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou

Včera paní Rovnovodovážná ostříhala panu Mávalíkovi nehty na
nohou, on sám si na ně nedosáhl. Byla to činnost dosti nebezpečná, hlavně
pro přihlížející, když uvážíme, že jeden z nehtů rozbil okenní tabulku.
-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou

"Takže paní Zlopočasná je hlavní čarodějka, je to tak?" ujišťovala
se Tonička.
"O, to ne!" odpověděla užasle slečna Rovnovodovážná. "Čarodějky
jsou si všechny rovny. My nemáme nikoho takového jako hlavní čarodějku.
To je naprosto proti zásadám čarodějnictví."
"Aha, rozumím," přikývla Tonička, která už nerozuměla ničemu.
"A kromě toho by něco takového paní Zlopočasná ani nedovolila."
-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou

Postava se velmi nejistě naklonila kupředu a strčila Remcalovi pod
nos ruku.
Byla to opravdu dost velká mince. A rozhodně byla zlatá. Pocházela
z pokladu dávno mrtvého krále, který byl pohřben ve větší části Fíglího
pahorku. Bylo zvláštní, že Fíglové se o zlato, když už ho jednou ukradli,
nijak zvlášť nezajímali, protože pít se nedalo a jedlo se jen velmi
obtížně. Ve svém sídle používali mince a zlaté podnosy hlavně k odrážení
světla svíček, což dodávalo podzemním prostorám příjemný, teplý svit.
Nedělalo jim potíže se nějaké mince tu a tam vzdát.
-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou

Jindřicha by teď nezastavilo nic na světě. Strávil celé roky tím,
že tahal povozníkovu káru po vesnicích velmi pomalu a ve své koňské hlavě
vždycky nosil myšlenku, že byl stvořen k jiným, větším činům. Vláčel se
po cestách a díval se, jak ho předjíždějí kočáry a lehké dvojkolky
a žebřiňáky a třínozí psi, a teď si užíval nejskvostnější chvíli svého
života.
Navíc byl vůz mnohem lehčí než obvykle a cesta tady vedla mírně
z kopce. Jediné, co vlastně musel, bylo cválat tak rychle, aby se udržel
před vozem. A nakonec skutečně předjel dostavník!
-- T. Pratchett: Klobouk s oblohou

-- Page 361 of 362 --

<<- First <- Previous ---- Next -> Last ->>